Vedení spolku – TKZP.cz

Olga Kapková

Pracovala jsem 16 let jako sestřička ve Vetcentrum Duchek. Ke canisterapii mě přivedl můj pes Tristan a moje nemocná sestra Lucie. Tristan byl kříženec border kolie a australského honáckého psa. Byl můj psí učitel a vše co jsme spolu dělali se nám dařilo. K Tristanovi jsme si vzali dvouletou border kolii Izoldu. Izinka se díky Tristanovi záhy vše naučila a stala se z ní báječná psí terapeutka.

Po odchodu Tristana jsme si k Izince vzali voříška z útulku Naděje pro čtyři packy z.s. – Pytii. Píťa je vzrůstem malá, ale srdíčko má veliké a radost rozdávat umí. Chodíme spolu do mateřských škol a učíme děti, jak se mají chovat v přítomnosti pejsků. Práce s dětmi mě velmi baví a těší. Po odchodu Izinky jsme si vzali k Pitušce voříška SimsalaBima z útulku OZ Život je PES, Rožňava.

Díky canisterapii jsem poznala spoustu skvělých lidí a skvělých psů. Mnozí z nich jsou od té doby mými přáteli, s mnohými spolupracuji a ušli jsme kus společné cesty. A to mě přivedlo k myšlence pomoci začínajícím týmům zorientovat se v prostředí canisterapie.

Canisterapie s mými psy i příprava každého workshopu a kurzu se stala nedílnou součástí mého života. Canisterapie a moje rodina je můj smysl života.
olga.kapkova@tkzp.cz

Petr Soukup

Živě si pamatuji, jak jsem se seznámil s Olinkou a Tristanem. Tristan mě okamžitě přijal do smečky. Možná proto, že mám mnohaleté zkušenosti s výchovou problémových koní. Možná proto, že jsem vychoval skvělou parťačku Athu, sibiřskou hasky. Možná proto, že kočičí předení, je pro mne pohlazením, nebo prostě jen proto, že chtěl.

Představil mi canisterapii, tu opravdovou canisterapii. S obdivem jsem sledoval, jak polohuje u hendikepovaných, se psí empatií a oddaností sobě vlastní rozdává radost seniorům, svojí hravostí edukuje děti ve školkách a školách. Stejně tak bylo úchvatné sledovat při práci Olinku. Jejich souhru a jak si skvěle rozumí. Poznal jsem canisterapeutický tým. Dostal jsem se do prostředí, které jsem do té doby neznal.

Uběhl nějaký čas a já nabyl přesvědčení, že by bylo úžasné, kdyby tento canisterapeutický tým své zkušenosti mohl předávat dál. Slovo dalo slovo a stal jsem se zakládajícím členem spolku Tam, kde zvířata pomáhají.

Má celoživotní láska ke zvířatům a snaha jim porozumět, mne zavedla do pražské ZOO až k panu Zdeňkovi Veselovskému a korespondenčně k panu Monty Robertsnovi. Získal jsem mnoho vědomostí o etologii zvířat a ty jsem následně uplatňoval u svých svěřenců. Díky těmto zkušenostem a znalostem mohu ve spolku působit jako lektor etologie. „Prý rozumím zvířatům. Říkají zvířata.“
petr.soukup@tkzp.cz

Silvie Filingerová

Jmenuji se Silvie Filingerová a canisterapii se aktivně věnuji od roku 2018, o dva roky později jsem se stala členem výboru spolku Tam, kde zvířata pomáhají. Starám se o administrativní záležitosti spolku a pomáhám s výcvikem psů a zaškolováním nových týmů. Podílím se na organizaci všech akcí spolku TKZP. Díky tomu jsem poznala spoustu plemen a povah psů. Zjišťuji, že každé plemeno psa je něčím krásné a úplně každý pes má potenciál, když ho člověk dobře vede. Psi byli odjakživa nedílnou součástí mého života, trávila jsem s nimi spoustu času už jako malá. Na střední škole už jsem propadla chovu psů, následně jsem šla studovat kynologii na ČZU. S mým prvním gordonsetrem Larrym jsem se začala věnovat lovecké kynologii, a jeho syn Boris mě dovedl právě ke canisterapii. Ať jsme byli kdekoliv, strhával na sebe pozornost lidí a jeho dobrosrdečnost z něj doslova sálala, nemohla jsem jinak.
Gordonsetr se stal mojí srdeční záležitostí a tak s mým mužem máme CHS Z Fílovy smečky a také dvě krásné a čilé dětičky
S Borisem docházím do DS Říčany a do dětského centra Paprsek. Beru s sebou i bostonskou teriérku Bibien, což je fena mých rodičů. Někdy mám půjčenou krátkosrstou ohařku Danettku.
Při pravidelných návštěvách, člověk vidí u klientů pokroky, změny k lepšímu, úlevu, radost. V tom nacházím velkou motivaci pokračovat dál, sama za sebe i za ostatní canisterapeuty, aby tato podpůrná léčba byla dostupná pro co nejvíce lidí.
silvie.filingerova@tkzp.cz

Martina Míčková

Jmenuji se Martina Míčková a ve spolku pracuji jako administrativní ředitelka, figurant a s kolegyní přednáším o pomůckách v praxi. Zvířata miluji odmalička. ❤️Chovala jsem papoušky, králíka, drobné hlodavce, psa a založila vlastní chovatelskou stanici ježků bělobřichých. Teď mi dělá radost Korela Chocholatá.
V jedenácti letech jsem dostala k Vánocům štěňátko zlatého retrívra. Díky němu začala moje láska ke psům. S Maxíkem jsem se věnovala různým aktivitám.  Do spolku jsem se dostala po ukázkové hodině canisterapie u nás v práci. Nejdříve jsem si udělala kurz a následně se nabídla jako dobrovolník pro administrativu. A tím začala moje práce v úžasném kolektivu, který se věnuje smysluplné práci.

martina.mickova@tkzp.cz

Hana Matějková

Spolek Tam, kde zvířata pomáhají znám od jeho začátku. S Olinkou Kapkovou se totiž známe z Vetcentrum Duchek, kde obě pracujeme jako veterinární sestřičky. Vždy se mi práce Olinky, Tristana a Izinky moc líbila a věděla jsem, že až budu mít psa, kterého bude canisterapie bavit, budu se chtít učit od Olinky a spolupracovat se spolkem TKZP.

Jsem mámou dvou dětí a jsem moc ráda, že děti i manžel sdílejí mé nadšení ze zvířat. Mít kolem sebe velkou smečku mi vždy přišlo úplně přirozené a neuměla jsem si představit, že by to někdy mělo být jinak. A tak si teď užívám můj dětský sen – máme doma čtyři psy a čtyři kocoury. Některé ze zvířat jsem si pořídila sama, někteří si pořídili nás. To se tak občas stane při práci veterinární sestřičky, že člověk domů z práce přijde s dalším zvířetem

Mou první velkou učitelkou a mou spřízněnou duší byla fenka krátkosrsté kolie Dupinka. S Dupinkou jsem poznala různé kynologické sporty, až jsme nakonec zůstaly u záchranařiny. K Dupince jsme si pak pořídili další kraťandu Gitušku a šeltičku Bazinku. S Gituškou a Bazinkou jsem se dostala k canisterapii a v listopadu 2020 jsme společně složily canisterapeutické zkoušky ve spolku Tam, kde zvířata pomáhají.

Na podzim 2020 nám ještě do party přibyl útulkáč – kříženec zlatého retrívra Mahi. Svou dobrosrdečnou povahou si získá každého, kdo ho pozná. A tak se i Mahi připravuje na canisterapeutické zkoušky.

Mám to s nimi dobře rozdělené – Bazi a Gita preferují přítomnost seniorů a Mahi je zase v sedmém nebi ve školce. Je miláčkem dětí i paní učitelek.
hana.matejkova@tkzp.cz

Martina Bartoňková

Zvířata a hlavně psy jsem milovala od malička. Začalo to těmi plyšovými, pokračovalo tajnými návštěvy u pejskařů a venčením psů v útulcích. Svého psa jsem mít nemohla, jak už to někdy bývá, ale léta utekla a já se dočkala.
Můj čtyřnohý parťák se jmenuje Akim, je to zlatý retrívr a povahou je to opravdu zlatý pes. Akim je skvělý parťák se kterým můžu dělat to, co mě skutečně naplňuje a hlavně někdo, s kým můžu sdílet svou opravdovou radost v reálném čase a na správném místě – mezi seniory, kteří o naší pomoc skutečně stojí.
Úsměv seniorů (a to kolikrát jenom díky naší přítomnosti) je mou největší odměnou. Canisterapie je práce, která mi dává ohromný smysl. Naše působení nedělá radost jenom mně a seniorům, ke kterým docházíme, ale teď už vím, že i mému čtyřnohému parťákovi Akimovi.

Ve spolku „Tam, kde zvířata pomáhají“ se věnuji oblasti Public Relations (PR). Snažím se, aby se o našem působení a způsobu jakým u nás canisterapii učíme dozvědělo co největší množství lidí, kteří by naše služby mohli využít nebo těch, kteří by nám chtěli pomoci pomáhat dál.
martina.plockova@tkzp.cz

Eva Tikovská

Má cesta ke canisterapii začala zhruba v druhé polovině roku 2016, kdy jsem se s canisterapií poprvé setkala. Pracovala jsem jako asistentka pedagoga (později učitelka) ve speciální třídě v mateřské škole, kam každou středu docházela Olga Kapková se svou smečkou – tehdy s Tristanem a Isoldou. Canisterapie mě okamžitě oslovila a začala jsem v ní vidět obrovský smysl. Na vlastní oči jsem viděla, jak dětem v mé třídě kontakt se psy pomáhá. Jak je psi dokážou zklidnit nebo naopak aktivizovat, jak díky nim překonávají svůj strach a nejistotu a jak jsou děti šťastné, když mohou psa pohladit nebo si na něj jen položit hlavu.

O 2 roky později – po tom, co jsem se více začala o činnost, akce spolku a canisterapii jako celek zajímat, mi Olinka s Petrem nabídli místo ve vedení spolku a já souhlasila.

Ve výchově a výcviku psů jsem teprve v začátcích. Mým prvním psem – psem, se kterým jsem nakonec u spolku absolvovala canisterapeutické zkoušky, byla jezevčice Peggy. Od začátku byla velmi přátelská a kontaktní a já věděla, že ona by zkoušky zvládnout mohla. Kvůli jejím zdravotním potížím jsme se ale nakonec k provádění canisterapie nedostaly a tak jsem musela čekat na toho pravého parťáka dál. Nakonec jsem se dočkala a našla své dva psí parťáky – vesnického křížence Jacka Danielse a křížence bordercollie Heffrona, které jsem si vychovala od štěňátka až ke zvládnutým canisterapeutickým zkouškám. A jedeme dál!
eva.tikovska@tkzp.cz

Vanda Klimešová

Jmenuji se Vanda Klimešová a aktivně se canisterapii věnuji čtvrtým rokem. Ve spolku TKZP mám od loňského léta na starost hlídání, organizaci a vůbec hospodaření s financemi a hlavně věřím, že canisterapie má smysl.

Canisterapie jako taková mě zaujala již během studia bakalářského programu Kynologie na ČZU v Praze, kde jsem se i seznámila se Silvou. Inu aktivně jsem hledala možnost složení zkoušek a následné praktikování canisterapie. Nikdo mi ale nedokázal nabídnout zázemí, zodpovědět otázky a vzdělávat nejen psa ale i mě. To vše jsem našla až ve spolku TKZP, který jsem objevila díky Silvě a jejímu sdílení příspěvků na Facebooku. Troufám si říct, že během studentských let jsme si rozuměly a jsem moc ráda, že nás osud svedl opět dohromady a můžeme společně dělat ze světa smysluplnější místo, i když to někdy znamená jen těch několik okamžiků s klientem a psem.

Náš canisterapeutický tým tvořím já, kříženka boxera Francis a fena německého krátkosrstého ohaře Baghíra. Moji srdeční záležitostí je canisterapie u seniorů, ovšem s holkama máme za sebou i pravidelné návštěvy v domácím prostředí u malého chlapce či návštěvy dětských kolektivů.
vanda.klimesova@tkzp.cz