Polina Pavluchenko

Svého psa jsem si pořídila vyloženě za účelem budoucí canisterapeutické praxe.

 

Takže Shae byla od malička vedena k tomu, aby se nebála být ve společnosti, byla zvykla na děti, na hluk, na cestování a na kontakt s cizími lidmi. Několik let jsem pracovala v různých inkluzivních institucích, vždycky mě bavila práce s dětmi, a proto mým cílem bylo propojit svoje zaměstnaní a svůj dětský sen mít vlastního psa. Věděla jsem o tom, jak krásně zvířata působí na lidi se speciálními potřebami, a nakolik důležitý je pro takové lidi mít s nimi relaxující kontakt. Momentálně dělám asistentku pedagoga ve druhé třídě na inkluzivní Základní Škole v Úněticích. Pes chodí se mnou do školy skoro každý den, je součásti vyučovacího procesu a přináší spoustu radosti a hezkých zážitků jak dětem tak i dospělakům.

Určitě plánují v canisterapii pokračovat i dal, hlavně protože vidím, že baví to nejen lidi, ale i psa.