MVDr. Marta Skrejvalová

Canisterapie mi vždycky připadala jako moc zajímavá součást soužití se psy a jejich výcviku, jen jsem nikdy neměla úplně vhodného psa. Toto se změnilo s pořízením malinoisky Cory a zejména parson russel teriérek Shelbinky a Kety, které milují lidi. O Shelbince jsem nikdy nepochybovala, bohužel  jsme ji získali již jako starší a nepodařilo se nám dostatečně dopilovat poslušnost, ale vzhledem k její mimořádně vstřícné a optimistické povaze nakonec zkouškou bez větších problémů prošla.

Mým hlavním pracovním pejskem je akční parsonka Kety - Ety Kutcher-Chan. Její hlavní činností je záchranářský výcvik, má složenu celou řadu zkoušek z výkonu - loveckých, poslušnostních, všestranných pro malá plemena a záchranářských, přičemž jsem zjistila, že má lidi moc ráda a nemá problém ani s tělesně nebo mentálně postiženými lidmi, naopak je někdy i vyhledává. Ke canisterapii jako takové mě přivedla nebo spíš popostrčila Olinka Kapková, zkoušku jsme složily 9.11.2014, víceméně bez přípravy. Kety mě nesmírně překvapila svým přístupem k postiženým lidem a dětem. Od ledna 2016 jsme chodily do Základní školy praktické a speciální Na Cibulce, kde se potkávala s různě zdravotně postiženými dětmi včetně autistů. I přes svůj výrazný temperament se Kety k dětem chovala vždy klidně a vstřícně, občas je pobavila svými kousky.

Druhým mým pejskem, který Ketce občasně vypomáhal, je z Ameriky importovaná fenka se vznešeným jménem Ultra Quest Sky's The Limit, které se ovšem říká Shelby. Shelbinka je už stařenka ale je to moc hodná a přátelská fenka, i když se umí chovat jako pravý paličatý teriér. Děti miluje a je zvláštní, že si k nim dokáže sama najít cestičku - většina dětí z ní vůbec nemá strach. V současné době už ji beru jen velmi vzácně ke stařečkům v Domově seniorů v Děčíně, protože vzhledem k věku a zdravotním problémům už není úplně vhodná k dětem - pobyt u nich si už neužívá tolik, jako dřív